Hniloba včelího plodu je dalším bakteriálním onemocněním včel. Oproti moru se toto onemocnění na našem území vyskytuje jen sporadicky. Původcem je kokovitá bakterie Melisococcus plutonius, která neumí vytvářet odolné spóry a v prostředí tak není schopná přežívat desetiletí, jako původce moru. I tak se ale jedná o velice nakažlivé onemocnění, které se rychle šíří do okolních včelstev. Na stanoviště může nákazu zavléci včelař sám, například kontaminovaným včelařským vybavením, voskovým dílem či s oddělkem. Po okolí se poté nákaza šíří zalétáváním včel a loupežemi.
Jak poznat hnilobu ve včelstvu
K onemocnění jsou vnímavé nejmladší larvičky, které se nakazí společně s potravou. Oproti standardnímu klinickému obrazu moru však plod hyne ještě před zavíčkováním. Včelař pak může pozorovat jakoby vyfouklé, žluté až nahnědlé larvičky, které časem vyschnou až v příškvar (obrázek 1). V případě hniloby se netvoří kašovitá hmota a nikdy se netáhne nitka, jako u moru, a příškvar jde z buňky snadno vyjmout. V pokročilém stádiu hniloby upoutá včelaře výrazná mezerovitost. Jak dělnice uklízí uhynulé larvy, matka se snaží prázdné buňky znovu zaklást. Typickým obrazem pak je plod různého stáří v sousedních buňkách (obrázek 2).
PDF – Příznaky hniloby včelího plodu
Obrázek 1 – Larvy s klinickými příznaky hniloby mění barvu přes žlutou až do hnědé a jeví se jako “vyfouklé” na dně buňky.
Obrázek 2 – V pokročilé fázi hniloby je patrná výrazná mezerovitost. V sousedních buňkách se typicky nacházejí “pelmel” vajíčka i nezavíčkované larvy různého stáří.
Jak se zachovat v případě podezření na hnilobu včelího plodu
Protože se jedná o velmi nakažlivé onemocnění, které se zalétáváním včel a loupežemi rychle šíří po okolí, podléhá hniloba hlášení krajské veterinární správě, podobně jako mor včelího plodu. Při potvrzení nákazy v klinickém stádiu jsou vyhlášena mimořádná veterinární opatření.
Zásady prevence bakteriálních nákaz plodu
- Převážet pouze včelstva s platným veterinárním osvědčením v souladu s aktuálně platnou metodikou kontroly zdraví zvířat.
- Při nákupu oddělků a matek se orientovat na seriózní chovatele s potřebnými protokoly o vyšetření včelstev.
- Nepoužívat staré úly, nástavky a včelařské pomůcky neznámého původu.
- Nezkrmovat med a pyl neznámého původu.
- Kupovat mezistěny jen od kontrolovaných firem, které vosk tepelně dezinfikují.
- Obměňovat staré tmavé souše systematickým vedením včelstev ke stavbě nových plástů. Ročně by se měla obměnit alespoň třetina všech plástů.
- Pravidelně dezinfikovat včelařské pomůcky (např. opálení plamenem, použití přípravku BeeSafe, parafinování nástavků atd.).
- Udržovat sílu a dobrý zdravotní stav včelstev, dbát na stálý dostatek zásob a podle nařízení tlumit varroázu (viz Celý rok proti varroáze)
- Při pravidelných prohlídkách včelstev kontrolovat plod, jeho celistvost, všímat si tvaru, barvy a neporušenosti víček, ve vhodném nasvícení kontrolovat i vnitřky prázdných buněk. Pozornost věnovat slabým včelstvům. Zamýšlet se nad příčinami špatné kondice včelstev.
- Všímat si výskytu starých a opuštěných úlů v okolí a výskytu volně žijících včelstev.
- Při nálezu jakýchkoli změn na plodu nebo tzv. příškvarů v plástech, zaslat celý příslušný plást do specializované laboratoře. Nejdelší tradici a zkušenost s nákazami včel má akreditovaná laboratoř Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
- Při potvrzení nákazy spolupracovat s odborníky a příslušnými orgány a dodržovat nařízené postupy k zabránění dalšího šíření infekce.
Více informací o prevenci a diagnostice bakteriálních nákaz a desinfekci ve včelstvech se dočtete v metodice zde či v knize Včely zdravé a nemocné.
Neváhejte se na nás obrátit v případě jakýchkoliv podezření ohledně zdraví včel, doporučení preventivních opatření i legislativních otázek.
Pokud máte další otázky, rádi je zodpovíme e-mailem na adrese beedol@beedol.cz.