Nosemóza

  /    /  Nosemóza

Nosemóza (dříve nosematóza) je infekční onemocnění dospělých včel způsobované dvěma druhy mikrosporidií (česky hmyzomorky). V minulosti se v Evropě vyskytovala pouze Nosema apis. V současnosti převažuje výskyt N. ceranae, jejímž původním hostitelem je včela východní (Apis cerana). Některá včelstva mohou hostit oba druhy, tzv. smíšená infekce. Nosema je rozšířena celosvětově, v České republice je dlouhodobě 30−50 % pozitivních včelstev. Nosema ceranae má poněkud odlišný vliv na hostitele. Výskyt nemá výrazně sezónní dynamiku, jako měla Nosema apis. Je hojná i v létě. Každopádně zkracuje včelám život a negativně ovlivňuje jejich metabolismus.

Šíření mikrosporidií

Vývojový cyklus mikrosporidií je vázán na buňky tkání hostitele (tzv. intracelulární parazitismus) a šíří se prostřednictvím spór (viz obrázek 1). Dospělé včely se nakazí potravou kontaminovanou spórami. V žaludku či střevě dělnic se spóry aktivují a vystřelí tzv. pólové vlákno, které funguje jako harpuna a trubice. Vlákno se zapíchne do buňky trávicího traktu a vpraví do ní obsah spóry (sporoplasma s jádrem). uvnitř hostitelských buněk se mikrosporidie začnou množit, až vyplní celý její obsah. Přeplněná buňka praská a uvolňuje do střeva velké množství nových spór. Ty pak mohou infikovat další buňky hostitele, nebo odcházejí s výkaly do prostředí. V úle se nákaza šíří koprofagií. Pojídání výkalů je přirozené chování včel, které je v případě nosemózy ještě stimulováno sladkou chutí.

Mezi včelstvy se nákaza šíří zalétáváním včel. Infekci si do včelstva může zavléci i včelař sám kontaminovaným vybavením (např. pokálené plásty, rámky a nástavky; viz obrázek 2), spojováním slabých včelstev i přidáním nové matky.

nosema spory

Obrázek 1 – spory Nosema sp. ve světelném mikroskopu, zvětšení 400x.

 

Pokálený rámek - nosema

Obrázek 2 – pokálené rámky mohou být zdrojem nákazy pro další včelstva.

Jak poznat nosemózu ve včelstvu

Klinicky se nosemóza projevuje zejména slábnutím včelstva. V případě masivní infekce je možné pozorovat kálení v úle i na letáku, což však nemusí být nutně příznakem nosemózy. Při slabé infekci nemusí být zjevné žádné příznaky onemocnění. Pro jasnou diagnostiku je nutné provést mikroskopické vyšetření.

Jak se zachovat v případě podezření na nosemózu

Nosemóza nepatří mezi nebezpečné nákazy včel a její výskyt proto není nutné hlásit veterinární správě.

Prevence a terapie nosemózy spočívá zejména v dodržování zásad správné včelařské praxe za účelem snižování stresu a infekčního tlaku ve včelstvu. Pravidlem by se měla stát pravidelná obměna minimálně třetiny voskového díla ročně. Běžnou praxí by mělo být i zařazení dezinfekčních postupů na včelnici. Účinným prostředkem pro tlumení nosemózy ve čelstvu je použití par kyseliny mravenčí (Formidol). Důležitým aspektem je také kontrola chovů při produkci oddělků a matek.

Více informací o prevenci a diagnostice nemocí včel se dočtete například v knize Včely zdravé a nemocné.

Neváhejte se na nás obrátit v případě jakýchkoliv podezření ohledně zdraví včel, doporučení preventivních opatření i legislativních otázek.

Pokud máte další otázky, rádi je zodpovíme e-mailem na adrese beedol@beedol.cz.